|
Hospodářská krize zhoršila přístup firem k úvěrům a snížila objem likvidních prostředků v ekonomice. Chystané reformy na bankovních trzích, přinášející striktnější kapitálové požadavky ve formě Basilejské dohody III a možná i evropskou daň z finančních transakcí, mohou o to více snížit objem likvidních prostředků a zdražit úvěry.
Jednou z možností, jak se firmy mohou dostat k finančním zdrojům, je také emise cenných papírů. Ve srovnání s úvěrem jsou emise cenných papírů levnější a emitenti získávají peníze transparentním způsobem v hotovosti, bez nutnosti splácet úvěr a úroky. Vydávání cenných papírů také nutí podnik k lepší organizaci a efektivnějšímu řízení rizik, což bezpochyby přispívá k dobrému jménu firmy a svědčí o její důvěryhodnosti. Kapitálové trhy jsou tak vhodnou alternativou pro dlouhodobé financování malých a středních podniků. Je však možné na ně vstoupit? Problém kapitálových trhů
Za posledních deset let se Evropské unii prostřednictvím Akčního plánu pro finanční služby a dalších iniciativ podařilo vytvořit jednotný trh pro finanční služby. Rok 2010 nabízí možnost zhodnotit efektivnost těchto opatření v návaznosti na situaci na kapitálových trzích. Impulzem pro revizi opatření je také snižující se počet společností kotovaných na burze. Rozhodujícími faktory pro vstup na burzu jsou především počáteční a průběžné požadavky na emitenty stejně jako struktura nabídky kotování a obchodování. Snižování počtu společností na burze od roku 2007 tak může refl ektovat čím dál tím menší počet nových společností vstupujících na burzu či čím dál větší počet společností, které se z burzy stahují.
Takový výsledek je připisován přílišné administrativní zátěži, nákladnosti, a zejména přeregulovanosti kapitálových trhů v Evropě vyplývající z implementace evropských nařízení a směrnic upravujících zneužití trhu, podávání finančních informací po dle IFRS, zpracování prospektu (klíčový dokument, který musí společnost přiložit k žádosti o povolení emise veřejně obchodovatelného cenného papíru), transparentnosti a finančních nástrojů. Malé a střední podniky (MSP) si při vstupu na kapitálové trhy stěžují na nákladné a příliš objemné prospekty, zatěžující podávání zpráv a náročná účetní pravidla.
Průzkum Evropské centrální banky, provedený v září 2009, uvádí, že pouhé jedno procento malých a středních firem vydalo dluhopisy a jedno procento vydalo akcie, případně využilo externích investorů. Řešením, jak odstranit nadměrnou regulaci při vstupu malých a středních firem na regulované kapitálové trhy, může být vytvoření alternativních trhů „šitých na míru MSP“.
Již dnes existuje v Evropské unii třináct takových alternativních trhů (např. Alternativní investiční trh v Londýně) se zjednodušenými pravidly pro vstup a obchodování MSP. Pravidla pro alternativní trhy jsou upravena národní legislativou, evropská legislativa se na ně nevztahuje. Dalším problémem evropských kapitálových trhů je vysoká koncentrovanost. Na regulovaných trzích v EU je průměrně 93 % objemu transakcí soustředěno do 7 % kotovaných společností. Jinak řečeno téměř 93 % společností profituje z pouhých 7 % likvidity.Nové podmínky pro vstup
V říjnu 2009 požádala francouzská ministryně hospodářství, průmyslu a zaměstnanosti Christine Lagardová poradce pro kapitálové trhy Fabrice De Marigny, aby zpracoval zprávu o stavu kapitálových trhů a podmínkách vstupu MSP na tyto trhy. Ve své zprávě, kterou De Marigny předložil letos v březnu, podává dvacet doporučení, jak usnadnit kotování malých a středních společností na regulovaných trzích v Evropské unii. Zpráva byla následně předložena Evropské komisi jako podklad pro přehodnocení aktuálně aplikovaných regulací na kapitálových trzích.
V rámci legislativy upravující obchodování na kapitálových trzích je uvedena definice MSP pouze ve směrnici o prospektu. Za MSP jsou ve směrnici považovány ty společnosti, které mají alespoň dvě ze tří vlastností – průměrný počet zaměstnanců je menší než 250, celková rozvaha nepřevyšuje 43 milionů eur, čistý roční obrat je menší než 50 milionů eur. Přestože je kategorie malých a středních firem definována, nejsou jí přiznána žádná zvláštní pravidla. Pravidla, jež platí pro velké firmy, platí stejně tak pro malé firmy.
Z tohoto důvodu De Marigny navrhuje novou definici malých a středních emitentů kotovaných v Evropě (tzv. SMILE), jež by zjednodušila vstup MSP na regulované kapitálové trhy. Kategorii SMILE by měly být přiznány jednodušší postupy např. při podávání finančních zpráv, prospektu či při účtování. Při přijímání jakékoliv evropské legislativy týkající se kotovaných společností doporučuje De Marigny provádět cost-benefit analýzu s dopadem na SMILE.
Za SMILE by byly považovány společnosti, jejichž kapitál činí při vstupu na burzu méně než 75 milionů eur, a kotované společnosti, jejichž burzovní hodnota je nižší než 35 % průměrné burzovní hodnoty regulovaného trhu v dané zemi.Prospekt by měl obsahovat maximálně padesát stran a limit pro předložení prospektu by měl být stanoven na pět nebo deset milionů eur.Informace o finanční historii by měly být vyžadovány nejdéle za poslední dva roky.Účetní požadavky by měly být zmírněny, např. v podobě aplikace norem IFRS pro MSP.Semestrální účetní zprávy by měly být zveřejněny namísto dvou do tří měsíců po skončení finančního období.
De Marigny dále navrhuje zmírnit kapitálové požadavky stanovené v Solvency II, vytvořit evropský pas pro kapitálově-investiční fondy usazené v EU a ustanovit evropskou platformu pro SMILE. Operátoři evropských regulovaných trhů, zprostředkovatelé, makléři a investoři by tak pracovali v rámci evropské platformy pro multilaterální vyjednávání pro všechny SMILE kotované na domácích regulovaných trzích. Funkce a příjmy z kotovaní by zůstaly na úrovni každého regulovaného trhu v EU, zatímco příjmy z aktivit obchodování by byly rozděleny mezi společníky platformy.
Převzato z časopisu KOMORA.cz, vydávaném Hospodářskou komorouČeskérepubliky.
Autorka: Alena Vlačihová, zástupkyně ředitele CEBRE.
|
©2007