Celoživotní vzdělávání je důležitou součástí života podnikatelů

        20.4.2009    Komora.cz  str. 12  

Rozhovor      Petra Vychodilová     Hospodářská komora ČR  a Mgr. Jakub Stárek, ředitel odboru dalšího vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

    Domněnka, že proces vzdělávání končí vykonáním maturitní zkoušky nebo převzetím vysokoškolského diplomu, není v dnešní době rychle se měnící ekonomiky správná. Možností, jak se dále vzdělávat, se nám nabízí spousty. Díky zákonem zavedené Národní soustavě kvalifikací si pak můžeme své nabyté dovednosti snadno potvrdit. O těchto tématech jsme si povídali s Mgr. Jakubem Stárkem, ředitelem odboru dalšího vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

* Jak v současné době MŠMT podporuje další vzdělávání, resp. jaká jsou vaše současná témata a cíle v tomto sektoru?

Těch témat je řada, ale středem našeho zájmu je zejména Národní soustava kvalifikací. Je to jeden z nástrojů, který nikoho k ničemu nenutí, ale přináší obrovské možnosti získat kvalifikaci, kterou potřebujete, abyste se stali konkurenceschopnějšími a flexibilnějšími na trhu práce. Mimo toto téma se věnujeme implementaci Strategie celoživotního učení, nastavení možných úlev či benefitů při účasti na dalším vzdělávání, jak pro jednotlivce, tak pro firmy. Na těchto otázkách úzce spolupracujeme s ministerstvem práce a sociálních věcí a náš společný koncept je ve smyslu „kdo nepracuje, ten se vzdělává“.

* Na jaké problémy sektor dalšího vzdělávání naráží?

Česká republika tradičně klade důraz na počáteční vzdělávání – základní, středoškolské a vysokoškolské, setkáváme se s přístupem, že je nejdůležitější mít vzdělání, a ne mít kvalifikaci. Lidé mají zakódováno v hlavách, že dokončením vzdělání se jim uzavírá jedna éra, začínají pracovat a dál se nepotřebují vzdělávat. Ale tak to není. V době, kdy se velmi rychle mění ekonomika, už tento přístup není možný. Naším největším úkolem proto je přesvědčit občany, že vzdělávání je celoživotní záležitost a že další vzdělávání je nezbytné. Proces vzdělávání není uzavřen maturitou, závěrečnou státní zkouškou apod., ten proces musí kontinuálně pokračovat!

* Nabídka vzdělávacích kurzů se zdá být široká, ale dá se říct, že je i kvalitní?

Počátkem 90. letech byl systém nastaven velmi liberálně. My se samozřejmě snažíme zajistit kvalitu dalšího vzdělávání, zejména když se jedná o finanční prostředky ze státní pokladny, například z aktivní politiky zaměstnanosti, a to zejména akreditacemi rekvalifikačních programů. V ostatních případech a oblastech spoléháme zejména na systém ověřování a uznávání kvalifikací. Co jiného než úspěch při vzdělávání ověřený zkouškou svědčí o kvalitě poskytnutého vzdělání?

* Má ČR dostatek vzdělávacích a výcvikových center pro dospělé?

Určitě ano. Nabídka center je velice široká. My v tuto chvíli kromě podpory stávající infrastruktury plánujeme pomoci středním odborným školám, aby se zlepšovaly v oblasti poskytování dalšího vzdělávání a staly se přirozenými centry celoživotního učení. Budeme využívat prostředky Evropského sociálního fondu, aby tyto školy oslovily i jiné cílové skupiny, než které oslovují vzdělávací instituce privátního charakteru.

* Přinesla současná ekonomická krize vyšší potřeby dalšího vzdělávání?

Určitě! Před rokem a půl jsme uvažovali o tom, že bychom měli vzdělávat preventivně ty osoby, které se cítí ohroženy nezaměstnaností. Tehdy byla nezaměstnanost kolem 5–6 %. Teď, když zásadně stoupá, se budeme muset věnovat nejenom těm nezaměstnaným, ale i těm, kteří by propouštěli ve svých podnicích – zaměstnavatelům, a investovat právě zde finanční prostředky. Máme záměr podpořit další vzdělávání jedním rozsáhlým projektem, který v současné době čítá několik miliard korun, a ten se bude zaměřovat na jednotlivce. Poskytneme jim nevratnou finanční podporu na jazykové kurzy, kurzy počítačových a podnikatelských dovedností. Chceme tímto oslovit cca 800 tisíc občanů ČR, a tím i navýšit participaci v dalším vzdělávání. Chceme přístup k dalšímu vzdělávání usnadnit všem, kteří stále cítí finanční bariéru, posílit jejich osobní odpovědnost a nastavit dlouhodobý trend.

* Mají lidé o celoživotní vzdělávání obecně zájem? Jak jsme na tom ve srovnání s evropskou úrovní?

Účast na dalším vzdělávání je zjišťována pouze jediným statistickým šetřením pracovních sil, kde se pokládá jediná otázka, a to jestli jste se v posledních 4 týdnech účastnil jakéhokoli typu vzdělávání. Za rok 2008 uvedlo odpověď ANO pouze 5,7 % tázaných! Ostatní státy, zejména západní Evropa a severské státy, jsou na tom podstatně lépe. Takže se dá říct, že v této oblasti na tom nejsme vůbec dobře, což nám nechává potenciál k rozvoji. To souvisí s tím, co už jsem již zmínil, že je třeba občany ČR přesvědčit, že počáteční vzdělávání nestačí a vzdělávat se dál je doopravdy nutností.

* Jaká pozitiva vidíte v zavedení Národní soustavy kvalifikací?

Je to přínosná změna. Češi jsou tak trochu „postiženi“ tím, čemu říkáme „kredenciální efekt“ – mají rádi certifikáty a různé „papíry v ruce“. Když k něčemu nemáme „papír“ potvrzený státem, tak máme pocit, že to není platné nebo plnohodnotné. Stejný pocit mají personalisté a zaměstnavatelé, kteří stále chtějí vyučené nebo minimálně rekvalifikované osoby. V tuto chvíli Národní soustava kvalifikací vytváří systém pro potvrzení vzdělávání nabytého libovolným způsobem. Přináší do té tradice „kredence“ nový koncept, který udává současná evropská společnost, ve světě potřeby rychlé změny kvalifikace, umožnění jejího rychlého nabytí a uznání. Národní soustava kvalifikací a zákon č. 179/2006 Sb. jsou revoluční ve vnímání kvalifikovanosti a zaměstnatelnosti. Pokud má občan certifikát o tom, že je kvalifikovaný, je to pro něj jednodušší – zaprvé svoji kvalifikaci snadněji prokazuje zaměstnavateli, zadruhé ho to samotného podnítí k vyšší sebedůvěře a třeba i dalšímu vzdělávání.

* V jakém stavu se dnes Národní soustava kvalifikací nachází? Rozšiřují se stále obory dílčích kvalifikací a počet autorizovaných osob?

V současné době máme schválených ministerstvem školství 166 dílčích kvalifikací. Předpokládám, že cílový stav bude daleko vyšší, hrubým odhadem kolem jednoho tisíce. Přičemž nejvíce jich v tuto chvíli má ministerstvo zemědělství a ministerstvo průmyslu a obchodu. Celkově je počet autorizovaných osob, tedy těch komisařů, kteří mohou zkoušet a udílet certifikáty, osmdesát dva. A když to propočítáme skrze dílčí kvalifikace, kolik je uděleno autorizací pro jednotlivé dílčí kvalifikace, tak jich je celkem 362. V počtu realizovaných zkoušek jsme zatím na začátku. V tuto chvíli se snažíme významně propojit systém, aby ta „kredence“, kterou získáte, nebyla pro vás jen morální odměnou nebo důkazem pro zaměstnavatele o vaší kvalifikaci, ale aby na základě těchto dílčích kvalifikací mohli lidé získat například živnostenské oprávnění nebo mít přístup k některým dalším regulovaným činnostem. Současně je systém tvořen tak, aby tyto dílčí kvalifikace byly propojené s Evropským kvalifikačním rámcem a uznávány na území celé Evropy.

* Kdo vytváří kvalifikační a hodnotící standardy?

Já prosazuji to, že je nemají vytvářet ani úředníci ministerstev, ani zaměstnanci škol nebo učitelé, ani odboráři. Tady se nejedná o žádné smlouvání, jde o reflexi toho, jak vypadá trh práce a jakou kvalifikaci pro něj potřebuji. Jedinou možnou odpovědí je, že to jsou zástupci zaměstnavatelů a experti, kteří jsou jimi nominovaní. Chceme mít jistotu, že jsou to odborníci.

* Jak získávají právnické nebo fyzické osoby autorizaci?

Každá dílčí kvalifikace má nejen kvalifikační standard, kde je napsáno, co má ta osoba umět, ale má i hodnotící standard. Ten popisuje, jak se to, co máte umět, přezkouší. Většinou toto umění musíte předvést prakticky. V druhé, metodické části je napsáno, jakou kvalifikaci má mít daná autorizovaná osoba, tedy zkušební komisař. O autorizaci si může zažádat jakákoli osoba, která splňuje požadavky hodnotícího standardu. Všechny tyto informace můžete nalézt na webových stránkách Národní soustavy kvalifikací (www.narodnikvalifikace. cz – pozn. red.).

* Jednou z autorizovaných osob je i Hospodářská komora. Jak funguje vaše spolupráce s komorou?

Nedávno jsme se sešli se zástupci Hospodářské komory na takovém větším setkání a musel jsem konstatovat, že to je poprvé, co vidím tak úzkou spolupráci mezi orgánem státní správy a subjektem, který zastřešuje mnoho zaměstnavatelů. Ta spolupráce je doopravdy úžasná. Často říkám, že Národní soustava kvalifikací není pouze o vytváření kvalifikačních a hodnotících standardů, ale její podstata spočívá v komunikaci mezi vzděláváním a světem práce, mezi ministerstvy školství, práce a zástupci zaměstnavatelů, aby byl vytvořen kanál komunikace mezi nimi. A ty standardy jsou jenom takovou dobrou zprávou, že ta komunikace funguje, potvrzením, že to probíhá a že se pořád něco děje.

* Proč by se měli právě členové komory dále vzdělávat?

Vzdělávat se má každý, ani členové Komory nejsou nestižitelní nezaměstnaností, takže sami pro sebe by se doopravdy měli vzdělávat. A proč právě oni? Hospodářská komora je subjektem, který tuto změnu velmi aktivně přináší. Pokud její členové chtějí, aby tato změna dopadla dobře, tak sami musejí být dobrým příkladem praxe, měli by podstupovat ověření kvalifikace dle zákona č. 179/2006 Sb., aby si to sami vyzkoušeli a viděli, jakou změnu systém přináší a jak procesy probíhají v reálných podmínkách. Jedině tak se sami stanou nositeli té myšlenky komplexně.

* Je mezi podnikatelským prostředím a vzdělávacím sektorem soulad?

To je přesně to, čeho se snažíme docílit Národní soustavou kvalifikací – souladu mezi podnikatelským prostředím a dalším osobním vzděláváním. Právě tento projekt zajišťuje soulad mezi světem práce a světem kvalifikací.

* Kam by podle vás mělo české školství nyní směřovat?

Jedinou odpovědí, kterou vám teď mohu dát, je, že ve srovnání s ostatními státy máme skvělé výsledky prakticky v celém počátečním vzdělávání (např. úspěšnost v dosažení středoškolského vzdělávání, nízké procento předčasně odcházejících ze vzdělávacího systému aj.). Jediným nedostatkem, který máme, je doopravdy uvědomění si potřeby dalšího vzdělávání v dospělosti. A to pokračovat ve vzdělávání po celý život. Přijetí myšlenky, že ne všechno se naučíme v počátečním vzdělávání, je ta základní změna, kterou by české školství mělo do budoucna přivést. Říkat například absolventům středních škol, že maturitou nic nekončí, že se ještě nenaučili všechno, že se potřebují vzdělávat dál, aby byli celý život úspěšní. Základní informací je to, že střední či vysokou školou proces vzdělání nekončí!

zdroj: Tiskový monitoring HK ČR z 13.5.2009